Druh a výše trestu
Trest, který byl Martinu Šimůnkovi uložen, považuje ČHV za neadekvátně přísný. I pokud vzal soud skutkovou situaci za prokázanou a jednání vůči Tereze K. kvalifikoval dle § 242 odst. 1 a 2 TZ (pochybnosti týkající se tohoto postupu uvádí ČHV v předcházejícím textu), odůvodnění pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 7 let se zařazením do věznice s ostrahou vyvolává dle názoru ČHV pochybnosti.
Předně je dle názoru ČHV nutno přihlédnout k míře společenské nebezpečnosti daného jednání. Podle názoru ČHV je sice nepochybné, že zájmy chráněné ustanovením § 242 a 243 TZ jsou zásadní a že dán významný společenský zájem na přísném sankcionování případů pohlavního zneužívání, zároveň je však zřejmé, že musí být při zvažování trestu vzaty v úvahu všechny okolnosti individuálního případu. Důvody, kterými přísnost trestu odůvodnil soud, nepovažuje ČHV za dostatečně silné.
Společenská nebezpečnost věci je podle názoru ČHV především významně ovlivněna náhledem Terezy K. na předmětné jednání. Jak bylo zmíněno již výše, jmenovaná byla do Martina Šimůnka zamilovaná, tato skutečnost vyplývá jak z jejích výpovědí, tak z výpovědí svědků, tvrzený vztah podporovala a dosud podle svých vyjádření cítí lítost nad tím, že skončil. Jakkoliv se jedná o okolnost, k níž soud přihlížet vůbec nemusí, podle názoru ČHV není bez významu ani ten fakt, že právě v souvislosti s povahou tvrzeného vztahu Tereza K., nyní již téměř zletilá, si dle svého stanoviska nepřála, aby byl Martin Šimůnek trestán přísně.
Dle názoru ČHV souvisí význam této okolnosti též s pohlížením na oběti trestných činů ve stávající právní úpravě i praxi, tedy s jejich převažující pasivní roli. ČHV je toho názoru, že stanovisko oběti je skutečností, která by se měla odrazit v posuzování stupně společenské nebezpečnosti trestných činů. Jestliže totiž poškozená (resp. oběť) opakovaně a konstantně uvádí, že jí vztah byl příjemný, že cítí lítost nad jeho ukončením a že nepožaduje přísné sankcionování předmětného jednání, dle přesvědčení ČHV je nutno k tomu přihlédnout při posuzování společenské nebezpečnosti jednání pro účely stanovení trestu alespoň jako k podpůrné okolnosti. Tuto skutečnost soud nevzal na zřetel vůbec.
K některým důvodům přísnosti trestu, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku, ČHV poznamenává:
V odůvodnění rozsudku je na str. 13 konstatováno, že Martin Šimůnek "postupně a rafinovaně získával její přízeň a snažil se jí vyvázat z rodinných vztahů .. a v jistém smyslu naivní poškozenou přesvědčil o normálnosti jeho jednání", na str. 14 je pak opakováno, že "Soud přihlédl i k úmyslnému vyvázání poškozené Kmoníčkové z jejích rodinných vazeb, k utvrzování jí z normálnosti jednání obžalovaného .. a čin spáchal desítkami útoků během 4 let".
Dle názoru ČHV však toto konstatování nemá podklad v závěrech trestního řízení a v důsledku ani v odůvodnění rozsudku. V průběhu řízení, dle trestního spisu, nebylo výslovně jednáno o úmyslném vyvázání z rodinných vztahů ani nebyly zjištěny skutečnosti potvrzující tuto hypotézu, prakticky prvně se objevující až v odůvodnění rozhodnutí o druhu a výši trestu (snad s výjimkou osamoceného sdělení matky jmenované při výslechu dne 8.6.2005, která konstatovala subjektivní dojem v tomto smyslu). Provedené důkazy podle názoru ČHV naopak svědčí pro to, že Martin Šimůnek do jisté míry suploval péči a výchovu, které se Tereze K. v rodině nedostávalo v dostatečné míře (k tomu viz svědecké výpovědi, a to včetně signálů ve výpovědích Terezy a jejích rodičů, nebo v soudně znaleckém posudku Terezy K.). ČHV považuje za zarážející zvláště skutečnost, že se soud nezabýval prokázáním úmyslu, který konstatuje v tomto bodě. Obdobně není v odůvodnění pregnantně vysvětleno, v jakých krocích je shledáváno "postupné a rafinované získávání její přízně". Podle názoru ČHV ze spisového materiálu ani jednoznačně nevyplývá, že by Martin Šimůnek utvrzoval poškozenou v normálnosti tvrzeného jednání. Rovněž pokud se týče četnosti útoků, ve spisovém materiálu není obsaženo jednoznačné určení, v jakých termínech a jak často mělo k jednání docházet, a konstatování o desítkách útoků se v tomto světle jeví jako značně spekulativní.
Dále je konstatováno, že obžalovaný "výrazně negativně ovlivnil psychosexuální vývoj poškozené" Kmoníčkové a že jeho jednání u ní zanechalo "tíživé následky v podobě psychických obtíží".
K tomu je dle názoru ČHV nutno podotknout, že ze soudně znaleckého posudku Terezy Kmoníčkové a výslechu znalkyně vyplývá, že pokud k jednání došlo, negativní vliv na psychický stav jmenované by byl zřejmý, ale též za současné existence dalších faktorů (zejména pokud se týče vlivu na vznik depresí). Podle názoru ČHV dále nelze Martinu Šimůnkovi přičítat v trestním spisu se vyskytující zmínky o tom, že jedním z faktorů negativně ovlivňujících psychický stav Terezy je též údajné ukončení vztahu.
Spíše jako podpůrnou poznámku ČHV konstatuje, že na str. 14 rozsudku je konstatováno, že se jedná "o odsouzení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin", ačkoliv žádný z předmětných trestných činů není zvlášť závažným ve smyslu § 62 TZ.
S ohledem na tyto skutečnosti není dle názoru ČHV přísnost nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého Martinu Šimůnkovi dostatečně odůvodněna a trest nelze považovat za adekvátní.