Prokázání skutkového stavu...

Prokázání skutkového stavu ve věci pohlavního zneužívání Terezy K. nade vší pochybnost

Skutkový stav týkající se jednání vůči Tereze K., který vzal soud za prokázaný, byl dle odůvodnění rozsudku prokázán zejména výpovědí poškozené Terezy K., soudně znaleckými posudky z oboru psychiatrie a psychologie týkajícím se Terezy K. a z oboru psychiatrie, sexuologie a klinické psychologie týkajícím se Martina Šimůnka a na ně navazujícími výslechy znalců, výpovědí rodičů a sestry Terezy K. Výpověď Martina Šimůnka byla přitom soudem posouzena jako nevěrohodná a účelová, výpovědi dalších svědků (zejména z řad svěřenců a trenérů) byly soudem posouzeny jako nevěrohodné, a to s ohledem na "jasně daný vztah k obžalovanému".

Podle názoru ČHV však nelze na základě výše uvedených důkazů nade vší pochybnost konstatovat, že se tvrzený skutek staly tak, jak byly popsány v obžalobě. Je třeba zdůraznit, že jsou ve věci dány dvě verze skutkových okolností, založené na tvrzení (resp. výpovědi) v prvním případě Terezy K., v druhém případě Martina Šimůnka. Podle názoru ČHV lze mít za to, že se v dané věci jedná o situaci "tvrzení proti tvrzení", neboť další provedené důkazy mají spíše podpůrný význam. Soud přitom konstatoval, že výpověď Martina Šimůnka je nevěrohodná a účelová a obdobně zhodnotil i další důkazy potvrzující jeho tvrzení, výpověď Terezy K. a další důkazy svědčící ve prospěch jejího popisu skutkového děje naopak označil za věrohodné.

Důkazy svědčící dle odůvodnění rozsudku pro pravdivost verze Terezy K. jsou zejména:

1. výpovědi rodičů poškozené

Z nich shodně vyplývá, že rodiče pojali poprvé vážné podezření týkající se pohlavního zneužívání jejich dcery až v okamžiku, kdy byla hospitalizována na psychiatrii ve FN Motol. V předchozím období, a to včetně doby, kdy mělo ke zneužívání docházet, rodiče poškozené nezaznamenali žádné signály týkající se takových skutečností. Tak např. otec poškozené uvedl při výslechu konaném dne 8.6.2005: "..V té době jsem si žádného zvláštního chování pana Šimůnka nevšiml.. Chování Terezy jsem zvláště nesledoval, v podstatě se chovala pořád stejně, akorát občas měla takové výkyvy.. Jinak nic zvláštního v jejím chování nebylo.." Dále např. z anamnestického pohovoru s matkou v rámci znaleckého vyšetření: "Matka přesně neví, jak se měly věci odehrát, ale dceři věří.. Detaily ale nezná, ani se na ně nevyptávala". Z obsahu výpovědí rodičů poškozené dle názoru ČHV naopak vyplývá obava, že jejich péče o dceru byla spíše laxní a že Martin Šimůnek tuto péči do jisté míry suploval, např. z výpovědi matky při hlavním líčení dne 22.9.2005: "..Nevěděli jsme před tím, že by brala drogy nebo kouřila či pila alkohol", "ot.: Upozorňoval Vás obžalovaný na nějaké výkyvy Terezy, odp.: Velice často" nebo např. konstatování z výpovědi matky při výslechu konaném dne 8.6.2005: "Potom se její chování ještě více zhoršilo, začala brát prášky, nechodila do školy, utíkala v noci z domova, měla asi třikrát pořezané ruce". K tomu též Tereza K. v hlavním líčení uvedla, že: "Že beru prášky matka nezjistila, to jsem jí řekla až loni na podzim. Již před tím si matka všimla, že mám poškrábané ruce, řekla jsem, že mě poškrábala kočka". I z dalších sdělení Terezy (ve výslechu, v soudně znaleckém vyšetření) lze usuzovat na to, že rodiče nevěnovali přílišnou pozornost jejím problémům nebo signálům na excesy v jejím životě.

Dle názoru ČHV by takové skutečnosti měly ve standardní situaci u rodičů vyvolat snahu dopídit se důvodu takových problémů a poskytnout dceři aktivní podporu, nikoliv věc pouze hole konstatovat. Dle názoru ČHV může tento nezájem o trávení času dcerou rovněž vyvolávat jisté pochybnosti o věrohodnosti výpovědi rodičů, neboť se vyjadřují k situaci své dceři v období, kdy se o ni fakticky příliš nezajímali. Svědectví rodičů tak podle názoru ČHV nepřináší do věci žádné podstatné skutečnosti, jak je konstatováno i v odůvodnění rozsudku, rodiče nevěnovali pozornost trávení jejího volného času a k samotnému tvrzení o zneužívání v předmětném období neměli žádné informace.

Sdělení týkající se omluvenek, které měl Tereze Kmoníčkové vystavovat Martin Šimůnek bez vědomí rodičů, se podle názoru ČHV nepodařilo potvrdit. Ani skutečnost, že rodiče objevili u Terezy Kmoníčkové deník s přepisem od Martina Šimůnka není dle názoru ČHV dostatečně závažnou skutečností svědčící pro závadnost vztahu ze strany pana Šimůnka, a to zejména s přihlédnutím k faktu, že sami rodiče uznávají jistou nadstandardnost tohoto vztahu s přihlédnutím k zájmu pana Šimůnka podílet se na péči a výchově Terezy. Krom toho, relevance deníku jako důkazu by měla být dle názoru ČHV podpořena jeho předložením, aby bylo lze ověřit povahu SMS zpráv v něm přepsaných. Ze sdělení rodičů poškozené lze podle názoru ČHV dovodit, že vztah pana Šimůnka vůči ní byl nadstandardní a přátelský a že jí poskytoval psychologickou podporu (které se jí u rodičů zřejmě v kýžené míře nedostávalo). Nelze z nich však dovodit, že by s ní udržoval sexuální kontakty.

2. výpověď sestry poškozené

Rovněž ze sdělení sestry poškozené lze podle názoru ČHV dovodit, že vztah Terezy a pana Šimůnka byl nadstandardní, nikoliv však že by sestra zaznamenala jakékoliv sexuální podtexty tohoto stavu. Sestra poškozené rovněž konstatovala, že nezaznamenala žádné signály sexuálně motivovaného chování pana Šimůnka ani v minulosti vůči ostatním svěřenkyním.

3. soudně znalecký posudek o duševním stavu Martina Šimůnka, navazující výslech znalců

Podle názoru ČHV ze znaleckého posudku vyplývá zejména ta skutečnost, že je Martin Šimůnek osobou do jisté míry "psychosexuálně nezralou s nižším rozlišováním objektů při diagnose převahy celkové heterosexuality s preferencí dospělých žen". Z výslechů znalců v hlavním líčení pak vyplývá, že "naprostá většina trestných činů pohlavního zneužívání je páchána nepedofilními muži" (MUDr. Weiss) a že "jeho jednání, pokud se ho dopustil, této (psychosexuální) nezralosti odpovídá" (MUDr. Zdrůbek). Podle názoru ČHV tedy ze znaleckého posudku a výslechů znalců vyplývá, že se Martin Šimůnek mohl předmětného jednání dopustit, vůbec však z něho nelze dovodit jistotu, že se ho skutečně dopustil.

4. soudně znalecký posudek o duševním stavu Terezy Kmoníčkové, navazující výslech znalců

Podle názoru ČHV ze znaleckého posudku a navazujících výslechů znalců vyplývá zejména ta skutečnost, že je Tereza K. "osobou s rysy nevyváženosti, emoční nestability a sklony k fantazijnímu prožívání", že "netrpí bájivou lhavostí" a že "nelze říci, že by byla podstatnou měrou snížena konkrétní věrohodnost její výpovědi", resp. že "nepovažují její výpověď za nespolehlivou". Znalci konstatují, že "pokud došlo k popisovaným událostem, představují nepochybně významný negativní zásah do vývoje posuzované a poškozují její psychický vývoj". Znalci dále konstatují, že Tereza "byla do obžalovaného zamilovaná a přála si s ním ten vztah mít"; Tereza K. při vyšetření uvedla, že "ho (p. Šimůnka) má pořád ráda" a v jednotlivých vyšetřeních odkazuje na vztah s p. Šimůnkem v podstatě jako na něco, co je jí líto, že už není.

Dle názoru ČHV rovněž z tohoto posudku vyplývá, že k popisovanému jednání mohlo dojít a že mohlo zanechat v psychickém vývoji Terezy K. negativní odraz, zvláště ve spojení s dalšími faktory, dle názoru ČHV však ani z tohoto posudku nelze usuzovat na jistotu, že k jednání Martina Šimůnka došlo a že depresivní stavy, v nichž se Tereza K. nachází, nejsou způsobeny jinými faktory.

Za podstatný závěr znaleckého vyšetření považujeme též ten fakt, že Tereza K. měla vnímat jako negativní faktor ukončení tvrzeného vztahu a že měla zájem na jeho pokračování, resp. že se jí po něm stýská. Dle názoru ČHV není nade vší pochybnost vyloučeno, že "vztah" zmiňovaný jmenovanou je výsledkem jejího fantazijního prožívání a do jisté míry vysněným faktem. Pozitivní vztah k Martinu Šimůnkovi, který jmenovaná opakovaně proklamuje, měl být podle názoru ČHV mimoto brán na zřetel při posuzování společenské nebezpečnosti činu a při rozhodování o druhu a výměře trestu (k tomu viz dále).

• Zpět