Mgr. Jiří Fiřt
Jmenuji se Jiří Fiřt a jsem trenérem sportovní gymnastiky v oddíle Bohemians Praha a tedy dlouholetý Martinův kolega.
Je mi 33 let a v současné době mám rodinu, která je pro mě vším. Do té doby to byla rozhodně sportovní gymnastika. Tento sport vstoupil do mého života v roce 1980, kdy mi bylo 8 let. Měl jsem to štěstí, že jsem v tomto náročném sportovním odvětví zúročil léta tréninku a dosáhl i jistých konkrétních úspěchů. Poprvé jsem reprezentoval ješte s družstvem ČSSR. Můj první start na mistrovské soutěži mezinárodní úrovně, bylo Mistrovství evropy v roce 1994 v Praze. Na tento den nikdy nezapomenu, jak to bylo krásný. Od té doby jsem se zúčastnil ješte několika Mistrovství evropy i světa, stal jsem se několikrát mistrem republiky a v roce 1996 jsem měl tu čest reprezentovat Českou republiku na OH v Atlantě. Mým posledním mezinárodním závodem bylo Mistrovství světa 2003. V roce 1998 jsem se spolu s týmem gymnastů a gymnastek soustředěných v sportovním klubu USK Praha, stal mistrem evropy v soutěži Euroteam, což je jeden z moderních pojetí gymnasticko akrobatických sportů a ke gymnastice má velmi blízko. V roce 2004 jsem se na mistrovství České republiky rozloučil se svoji vrcholovou závodní kariérou a odchod oslavil ziskem titulu mistra ČR na hrazdě. Nestydím se za to, že jsem tento odchod obrečel.
Sport jsem současně i studoval a v roce 2000 jsem ukončil státní zkouškou studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu při UK, v Praze, kde moji specializací byla pochopitelně sportovní gymnastika.
Po svých úspěšnějších letech jsem se snažil přiblížit tento krásný sport i divákům České televize, a to jako host pro spolukomentování soutěží na OH v Sydney 2000 a Atheny 2004.
Vědomě se úvodem svého příspěvku rozepisuji o sobě, abych mohl na začátku vyjádření o Martinovi a celé vzniklé situaci říci, že o sportovní gymnastice toho vím hodně a že vrcholový sport bývá pro sportovce vším. Martin je tomu velkým příkladem.
S martinem jsem se setkal osobně poprvé v roce 1994, na festivalu akrobatických sportů v Evianu a od roku 2000 jsme kolegové v jedné tělocvičně. Právě v tomto roce jsem do oddílu nastoupil jako trenér sportovních gymnastek. Od té doby jsme byli v denním kontaktu a trávili vedle sebe jako kolegové minimálně pět hodin denně. Naše vztahy rozhodně nekončily stěnami tělocvičny.
Martin je rozhodně dobrý trenér i člověk. Jestli se liší od ostatních trenérů, tak jen tím, že má větší zásoby optimismu a umí ho rozdávat, a že Sportovní akrobacii dal tolik, že mu byla rodinou.
Za sebe absolutně odmítám jakékoliv obvinění ze strany Terezy proti Martinovi. Po dobu těch mnoha hodin, kdy jsem byl přítomen jejich tréninku, chování ani jednoho z nich,ničemu takovému nenasvědčovalo. Tereza byla vyjímečná svým talentem, ale i bohužel chováním a přístupem k tréninkům. Dalo spoustu práce ji přesvědčit k trvalejší poctivé práci a Martina to stálo hodně péče a energie. Zdá se neuvěřitelné, že by právě tato píle měla tak moc uškodit. Nechápu, že právě to, co někdo nedá vlastnímu dítěti, pak použije na zkázu toho kdo jej zastupuje. Je mi strasně líto, že v celém případu je chápána nadměrná péče jako něco špatného a naopak péče nedostatečná je za to schovávána. Když k tomu jestě přidám fakt, že tím kdo o dítě zájem nejeví jsou vlastní rodiče, nemůžu to jako trenér a otec pochopit. Je zvláštní, že po dobu celých šesti let jsem já a pokud vím ani nikdo z ostatních trenérů, nezaregistroval jediný náznak toho co mělo být na denním pořádku, a to že Martin spíš než trénovat sport se chodí do tělocvičny sexuálně ukájet. Když k tomu přidám stovky dětí a jejich rodičů, které se během roku v tělocvičně s Martinem dostávaly do kontaktu, těžko se uvěří, že všichni společně lžou a pár jedinců má pravdu. Jestli by ale takto měli být posuzováni trenéři, ale i kantoři a jiní pedagogové pracující s mládeží, máme se na co těšit. Jistě si kdokoliv z pedagogů ve své pětileté historii vzpomene na situaci, kdy se octl s dítětem sám v jedné místnosti. To neni nic vyjímečného. Na to dítě čekalo několik kamarádů, protože byli parta. Ale jestliže si dneska ten konkrétní človíček, který byl v té místnosti tenkrát sám vymyslí pohádku a tu začne šířit... vznikají problémy. Tohle přece nemůže být cesta.
Proto se připojuji k prosbám o pomoc Martinovi. Snažím se tímto příspěvkem zdůraznit závažnost rozhodnutí o vině či nevině, protože hodit na někoho špínu není složité. Ale mělo by se lépe a důkladněji hledat, jestli to je pravda. Jsem přesvědčený, a to na základě toho co jsem zažil, viděl, slyšel a četl o tomto případě, že se tak zdaleka nestalo.
No a když jde někomu o život asi by to nějakou snahu přece jen chtělo.