Marie Kalašová
Martin Šimůnek je průkopníkem sportovního odvětví sportovní akrobacie (nyní pod novým názvem „Akrobatická gymnastika“) v České republice. Sám se jako závodník se svou partnerkou zúčastnil jako jediný zástupce tehdy ještě Československa v roce 1990 Mistrovství Evropy a světa. Později začal s trénováním mládeže v tomto sportovním odvětví v TJ Bohemians Praha. Pod jeho vedením se oddíl postupně rozvíjel a to, jak do počtu členů oddílu tak i po stránce výkonnostní.
Od roku 1995 se svými svěřenci ve funkci reprezentačního trenéra České republiky z pověření gymnastické federace zúčastňoval nejvyšších světových a evropských soutěží (1995 MS, 1996 ME, 1997 MS na Havaji). Dále byl v roce 2000 spolu s párem Jindra Kmoníčková a Karolína Babíčková na Mistrovství Evropy juniorů ve Švýcarsku, kde závodnice dosáhly výborného umístění (7. místo).
Dalším významným krokem k popularizaci tohoto sportu bylo pořádání 1. Evropského závodu mládeže v roce 2001 v Praze. Tento závod byl organizován na žádost Evropské gymnastické federace (UEG) a Martin byl hlavním organizátorem celé akce. Ohlasy na skvělé uspořádání tohoto závodu byly prezentovány na Kongresu UEG a dodnes zahraniční účastníci na tuto soutěž vzpomínají.
V následujícím roce odjela na Mistrovství Evropy již početnější výprava - ženská trojice a smíšený pár Michal Grinac a Tereza Kmoníčková. Stejně jako v letech předešlých byla účast české reprezentace na těchto závodech velmi kladně hodnocena. Do té doby vlastně jediný oddíl tohoto sportu v ČR se dokázal prosadit díky práci trenérů a především Martina i na evropské úrovni.
Také u nás v republice se Martinovi postupně daří prosadit akrobatickou gymnastiku do povědomí a výsledkem je vznik dalších dvou oddílů, které se tímto odvětvím gymnastiky zabývají. Jako rána z čistého nebe mě zasáhlo sdělení o obvinění Martina jeho svěřenkyní, účastnicí ME, ze sexuálního obtěžování. Za celá léta jeho působení v gymnastické rodině jsem nepostřehla žádný náznak nestandardního postupu při přípravě jeho svěřenců. Nedovedu si představit, že kdyby se toto obvinění zakládalo na pravdě, že by za dobu jeho působení někdo z ostatních trenérů a případně i závodníků na tento problém nepoukázal. Všichni kdo se kolem gymnastických sportů pohybují dobře vědí, jak úzký kontakt a vztah je mezi cvičencem a trenérem. Vždyť sportovci se svým trenérem tráví více času než s vlastními rodiči. Vzájemná důvěra je nezbytným předpokladem následného výkonu.
Při tréninku gymnastický sportů se nelze vyhnou fyzickému kontaktu trenéra a jeho svěřence. Nácvik obtížných cvičebních tvarů vyžaduje kromě záchrany a dopomoci leckdy i takzvané pronášení. To je úkon, kdy trenér pro vytvoření přesné představy průběhu pohybu musí závodníka/ci v rukách doslova pronést celým nacvičovaným tvarem a tím vytvořit u závodníka správnou představu o průběhu pohybu.
Jsem přesvědčena, že všichni trenéři, kteří pracují s mládeží si plně uvědomují jakou roli a úlohu hrají ve vývoji a formování osobnosti svých svěřenců. Vždyť to, že mládež tráví většinu času v tělocvičně a na sportovištích je nenásilně odvádí od neblahých vlivů současné společnosti jako jsou alkohol, kouření a v neposlední řadě i drogy. Nedovedu si představit, že lidé, kteří se o toto celý život snaží by na druhé straně mohli sami důvěry svých svěřenců zneužívat nebo krýt někoho, kdo toto činí.
Z výše uvedených důvodů jsem přesvědčena, že obvinění Martina a zejména rozsudek je velkým omylem a nedorozuměním a prosím všechny, kdo mohou v této situaci pomoci, aby tak učinili.
Vždyť tento případ a omyl může být příčinou odchodu řady trenérů z tělocvičen z důvodu obavy, aby stejný osud jaký potkal Martina, nepotkal i je. Bohužel tyto náznaky se u některých trenérů již objevují.
V Praze 22. února 2006
za svou osobu Marie Kalašová
generální sekretář České gymnastické federace