Pozdrav z Portugalska
Už je tomu skoro měsíc, kdy jsme odcestovaly na nejdůležitější závod letošní sezony. Vlastně to byl pro nás obě největší a nejdůležitější závod vůbec. V pondělí 19.6.2006 jsme se v malé čtyřčlenné výpravě vydaly reprezentovat naši zem na Mistrovství světa do Portugalské Coimbry.
Hned v úterý jsme absolvovaly trénink v závodní tělocvičně. A to už jsme obě začaly nasávat závodní atmosféru. Po tréninku jsme ještě okoukly konkurenci a poté jsme raději vyrazily do města, abychom aspoň na chvíli zapomněly na přicházející předzávodní nervozitu. Ve středu byl druhý a zároveň poslední trénink. Přestože jsme se v Praze těsně před odletem nevyhnuly malé krizi, s oběma tréninky přímo v Portugalsku jsme byly spokojeny. Teď už nám zbývalo jen doufat, že se vše povede a my všem ukážeme, co jsme se naučily.
Ve čtvrtek přišel první závodní den. Na rozdíl od Anči, která musela jakožto rozhodčí jíž brzo ráno do tělocvičny, jsme se v klidu vyspaly. Jelikož jsme s naší dynamickou sestavou šly na řadu až ve 20:45, tak jsme celý den odpočívaly a nabíraly sily na večer. No a pak přišla ta chvíle, hlasatel vyhlásil naše jména a vše bylo jen na nás… V sestavě sice byly drobné chyby, ale celkově se povedla. Přesto nám přišlo, že nám rozhodčí dali zbytečně nízkou známku. Navzdory tomuto jsme se v průběžném pořadí umístily na 9.místě.
Druhý závodní den jsme vstávaly s vydinou finále, které bylo nadosah, protože do něj postupovalo prvních osm. Spolu jsme si řekly, že tam obě opravdu moc chceme a že pro to uděláme maximum! To se nám povedlo a vydařenou statickou sestavou jsme si vybojovaly páté postupové místo pro závěrečnou sestavu finálovou. To už byl pro nás úspěch, a proto jsme se rozhodly, že od této chvíle si to budeme pořádně užívat.
Myslím, že jsme své předsevzetí splnily a zajely pěknou smíšenou sestavu. Náš krásný zážitek z finálové účasti na MS podtrhuje velmi hezké konečné 6.místo.
Navzdory tomuto velice uspokojivému výsledku nás celým závodem provázela značná nervozita a to i přestože jsme toho spolu odzávodily celkem dost, včetně loňského mistrovství Evropy. Velkým lékem na ni však byla obrovská podpora, kterou jsme cítily z nemalého množství zpráv, kterými nás zahrnovali všichni přátelé a příznivci akrobacie tady v ČR. Nejvíc nás však nakopla zpráva odeslaná z Martinova mobilu a podepsaná jeho jménem. Zároveň v ní byl použit typický Martinův slovník, který už jsme tak dlouho neslyšely. Věděly jsme, že to nemohl poslat on, ale přesto jsme si uvědomily a doufaly, že nám někde drží palečky, když už tu nemůže být s námi jako trenér.
Reprezentovaly jsme naší zem, ukázaly jsme všem, co umíme. Ale taky doufáme, že jsme ukázaly, že česká akrobacie stále žije a my ji rozhodně nedáme! Už kvůli Martinovi a jeho obrovský energii, kterou do ní vždycky vrážel. Kvůli nám všem, kteří ji máme hrozně moc rádi a taky kvůli začínajícím akrobatům a i těm, kteří do našeho oddílu v budoucnu nastoupí. Těm všem bychom přály, aby zažili to krásné, co jsme zažily my s Martinem a celým oddílem na různých závodech a soustředěních. Budeme se dál snažit dělat maximum pro akrobacii a pokračovat v tom, v čem začal Martin a zároveň budeme doufat, že se k nám zase někdy připojí.
Markéta a Terka