Zuzana Telcová
Dobrý den Všem !!!!!
Chtěla bych napsat několik vět k problému trenér a jeho svěřenec, takový malý názor na současnou situaci oddílu akrobacie, drobné zamyšlení, malý příspěvek.
Martina Šimůnka znám již 14 let a než jsem začala pomáhat s trénováním dětí byla jsem sama jeho svěřencem a pod vedením jeho a ostatních trenérů se připravovala na své sportovní sny.
Téměř každý den, po dobu několika let, jsem měla před očima Martina, jak Terezu trénuje. Nebylo to jen denně v tělocvičně, ale také o prázdninách na každoročním soustředění, na horách, nebo jen tak o volných víkendech či oslavách narozenin členů oddílu. Zde by asi mělo být řečeno, proč právě ji trénoval zrovna Martin. Vysvětlení je zcela jednoduché. V té době měla nejvyšší výkonnost v mistrovské třídě ženská trojka a později smíšený pár ve složení Tereza s Michalem. Všichni tito cvičenci byli trénováni zejména Martinem Šimůnkem, jako hlavním trenérem a člověkem s nejbohatšími zkušenostmi. Po ukončení závodní činnosti ženské trojky byli právě Michal s Terezou po určitou dobu našimi reprezentanty a z tohoto důvodu jim byla věnována maximální pozornost.
Jenomže časy se mění, děti rostou a z drobounkých holčiček se stávají slečny. Pro smíšený pár přestávají být perspektivní a k tomu být tzv.“spodní“ , ještě nedorostly. Samy to vědí, ale nechtějí se smířit se skutečností, že jejich místo na výsluní zaujme někdo jiný. Ztrácejí nejen výkonnost ale i samotnou chuť pokračovat ve sportu a znovu se prakticky od začátku pokusit vyškrábat až na samotný vrchol. A to je konkrétní případ Terezy. Poté, co Martin začal na závody připravovat jiné děti, byla najednou stranou všeho dění, neprotěžovaná a nezajímavá, prostě řadová členka oddílu. S danou skutečností se každý smiřuje jen velmi těžko a přenést se přes ni dokáže pouze vyrovnaný jedinec se silnou vůlí pracovat a touhou dokázat nejen ostatním, ale i sám sobě, že je třeba s ním ještě počítat. Tuto vůli Tereza neměla a na tréninky postupem času přestala úplně docházet.
Domnívám se, že právě sestoupení z prvního místa mezi ty ostatní (řadové členy oddílu), ztráta prestiže mezi dětmi i zájmu trenéra, kterého měla ráda, bylo jednou z příčin jejího špatného duševního stavu, jehož vyústěním byla hospitalizace v nemocnici.
Dle závěrů obžaloby se v případě Terezy Kmoníčkové a jejího trenéra mělo jednat o milenecký vztah, ale když jsou dva lidé zamilovaní, nedá se to dle mého názoru utajit a navíc v tělocvičně plné temperamentních cvičenců různého stáří, od těch nejmladších až po 18ti leté a starší. Alespoň někdo, by si toho přece musel všimnout. A pak už jen šeptanda mezi dětmi, typu „jedna pani povídala“ by musela vynést něco na povrch. A kde nic tu nic. Nikdo nic neví, nikdo nic neviděl a přece je Martin odsouzen bez řádně podložených důkazů, na základě tvrzení proti tvrzení, kdy veškerá tvrzení obhajoby byla považována za nevěrohodná.
Závěrem svého malého názoru bych chtěla konstatovat, že za celou dobu, kdy i já působím jako trenér, jsem nikdy Martina nepřistihla s žádnou cvičenkou, tj. ani s Terkou v situaci, kterou bych mohla považovat za přinejmenším podivnou, či neadekvátní ve vztahu TRENÉR – CVIČENKA, ba dokonce v situaci, která by prokazovala sexuální zneužívání dítěte.
Tohle jsou jen střípky které by mohly být příčinou trápení, takový malý názor na neútěšnou situaci, ve které se nyní topí příliš mnoho lidí, kteří stále věří a doufají, že by dobro mělo zvítězí nad zlem.
Zuzana Telcová