Boris Grinac

Proč se k případu chci vyjádřit?

Jmenuji se Boris Grinac, jsem otcem Michala Grinace, který dlouhou dobu trénoval s Terezou K., prožil s ní a trenérem Martinem Šimůnkem dřinu v tělocvičně, úspěchy a prohry na četných závodech, cesty po závodech a soustředěních. Vztah těchto tří lidí byl jednu dobu tak intenzivní, že jsem měl pocit, že nám trenér Šimůnek bere naše dítě. Pro Michala však to bylo krásné období plné smysluplného dobrodružství. Viděl jsem nadšení trenéra, radost jeho svěřenců z úspěchu, cítil jsem tu zvláštní atmosféru kolektivu a jsem rád, že jsem aspoň trochu „byl u toho“.

Několikrát jsem dopravoval cvičence na soustředění, zúčastnil jsem se s akrobaty zájezdu na závody v Lipsku, byl jsem na mistrovství ČR v Jihlavě. Docela často jsem byl v tělocvičně se podívat na tréninky. V rodině jsme všichni o Míšovu sportovní činnost měli a stále máme živý zájem, často jsme na toto téma mluvili a Michal dění v oddílu před námi netajil.

K případu se chci vyjádřit hlavně proto, že jsem si za celou dobu, co můj syn trénuje v oddílu akrobatické gymnastiky, nevšiml ničeho, co by připomínalo nebo jakýmkoli způsobem naznačovalo nevhodné chování trenéra. Mám docela hodně životních zkušeností z různých kolektivů, z vojenské služby a jsem přesvědčen, že milostný vztah, i utajovaný, se nedá v kolektivu utajit ani krátkodobě. Vášeň je vidět v očích lidí, číší z jejich neverbálních projevů, musel bych si toho všimnout. Museli by si toho všimnout i ostatní, kterých nebylo nikdy málo. V ženském kolektivu se drby šíří rychlostí světla, bylo by to veřejné tajemství. O opodstatněnosti obvinění silně pochybuji, je v rozporu s tím, co jsem pozoroval. Myslel jsem, že u soudu se dovím, na čem obvinění stojí, ale s překvapením jsem zjistil, že ani dívky, co měly svědčit proti Šimůnkovi, obvinění nepotvrdili.

Jak znám Martina Šimůnka

Martina Šimůnka znám od roku 2001, kdy můj syn začal s akrobatickou gymnastiku. Náš vztah se nedá ani nazvat kamarádstvím, spíše je to můj dobrý známý. Paradoxně jsem Martina blíže poznal až po jeho propuštění z vyšetřovací vazby. Předtím jsem byl jen jeden z rodičů, kteří chodili na rodičovské schůzky, pomáhali při závodech v tělocvičně a občas finančně přispívali na chod oddílu. Po jeho propuštění z vyšetřovací vazby jsem mu zavolal, chtěl jsem ho v těžké chvíli morálně podpořit a slyšet jeho názor na obvinění. Od té doby se občas setkáváme a mluvíme o různých věcech. Martin je opravdu nekonvenční člověk, kterých je málo. Celou svou energii dlouhodobě věnuje výchově sportovců a dává tomu nejen celý svůj čas ale i všechny peníze. Z pohledu průměrného obyvatele takový životní styl hraničí se šílenstvím, není v tom žádná životní jistota ani vidina bohatství.

Dlouho jsem nechápal, jak vůbec dovede získat prostředky na obživu sebe a na skromný chod oddílu, protože sponzorování sportu, možná s výjimkou fotbalu a hokeje, není u nás nikterak štědré. Pak jsem s překvapením zjistil, že je Martin neuvěřitelně šikovný a zručný v mnoha profesích a začal jsem rozumět, jak to zvládá: pracuje, když většina národu kouká na televizi.

Faktem je, že většinová společnost celou historii lidstva bere nekonvenční lidi s nedůvěrou. Za středověku lidi s nadprůměrným nadáním prohlašovali za čaroděje a pálili je na hranicích. Později ve stalinském Rusku prohlásili genetiku, která je dnes základem moderní medicíny, za buržoazní pavědu a pro jistotu zlikvidovali lidi, co se genetikou zabývali. Obávám se, že v soudním procesu s Martinem Šimůnkem jistou roli hraje ten středověký hon na čarodějnice. Soud totiž byl hned od začátku vnitřně přesvědčen o jeho vině. Ve snaze si vysvětlit motivaci, proč by člověk věnoval veškerý svůj čas sportu, soud si našel snadnou odpověď, totiž, aby mohl sexuálně zneužívat nezletilé dívky. Soudce odsoudil člověka na základně jediného psychologického posudku a připravil výslechy svědků s cílem je všechny prohlásit za nevěrohodné. Já jsem u jednání soudu byl a nestačil jsem se divit.

Co si myslím o obvinění Martina Šimůnka Je faktem, že na Šimůnka bylo podáno závažné obvinění opřené o znalecký posudek, proběhl soud a Martin je pravomocně odsouzen. Po přečtení mého vyjádření k případu mi každý položí otázku: „Když nevěříš, že je vinen, jak si tedy okolnosti případu vysvětluješ?“.

Vysvětluji si to takto:

1. Jsou osoby, kterým hodně záleží na potrestání Šimůnka. Je možné, že všechny neznám, ale jsou to matka Terezy K., která s dcerou ztratila kontakt. Šimůnek byl pro Terezu vzorem a nesmírnou autoritou, která zastínila rodiče. Navíc dcera v pubertě může lehce vytvořit o svých rodičích názor, že jsou nudní, rodiče pak mají problém, těžko to nesou. Šimůnek za této situace je vinen už jen tím, že existuje: je vzhledný, schopný, kreativní, je s nim veselo, navíc otevřel pro Terezu cestu k vítězstvím ve sportu a sport je návyková droga. Další osobou, která má na obvinění zájem je p. Honzík, otec Terezy Honzíkové, jedné z akrobatek. Tento člověk projevuje k Šimůnkovi pozoruhodnou, až teatrální nenávist, která dle výpovědi p. Honzíka u soudu nesouvisí přímo s obviněním. Nechápu proč soud p. Honzíka dlouho a pozorně vyslýchal, hned na začátku výslechu totiž p. Honzík řekl, že již dva roky do tělocvičny nechodí, v podstatě neměl k případu co říct, ale dostal příležitost vyjádřit u soudu svoji nespokojenost s umístěním akrobatů Šimůnka na závodech a barvitě popisoval u soudu svou lítost nad tím, že platil oddílu příspěvky za své dcery. Pan Honzík iniciativně zorganizoval zveřejnění případu v deníku Šíp, s kterým však nebyl úplně spokojen, takže svůj boj s gymnastickým oddílem podpořil vylepením inzerátů na zastávkách MHD kde varoval veřejnost, že v TJ Bohemians zneužívají nezletilé děti. Veřejně se nechal slyšet, že zařídí, aby šli sedět i další trenéři z oddílu. Když jsem sledoval počínání p. Honzíka, byl jsem si jist, že soudce by měl zpozornět, poněvadž obvinění ze sexuálních deliktů jsou častým nástrojem osobní pomsty či vydírání. Hodně jsem se divil, když jsem zjistil, že soudce pozorně p. Honzíka poslouchá a pobízí ho k dalším podrobnostem o tom, jak již delší dobu zakazuje své dceři do tělocvičny chodit a jak mu dcera vzdoruje. Přes veškerou zášť, kterou p. Honzík rozséval v soudní síni, k podstatě případu neřekl nic. Takže mám podezření, že jedním z důvodů obvinění Šimůnka je osobní pomsta. To je rovněž pro mne důvod napsat toto svoje stanovisko, protože z etického pohledu považuji zneužití soudnictví pro vyřizování osobních účtů za jeden z nejpodlejších činů, které znám.

2. Původní podnět k trestnímu stíhání Šimůnka podala lékařka z psychiatrické kliniky, kde byla Tereza K. hospitalizována. Vzhledem ke stavu Terezy lékařka splnila svou povinnost a k tomu není diskuse, podezření se muselo prošetřit. Protože znám historii akrobatického páru Terezy a Michala, věřím že už jen ukončení jejich aktivní sportovní kariéry bylo pro Terezu ohromnou psychickou zátěží. K tomu se přidali ještě vztahy uvnitř oddílu, kde Tereza po ukončení kariéry s Michalem těžko hledala novou budoucnost. Situaci po rozchodu Terezy s Michalem a trenérem lze přirovnat k rozpadu rodiny. V těžké chvíli Terezu měla podpořit její vlastní rodina, ale vztahy v rodině nemohu komentovat. Mám za to, že je Tereza v této kauze oběť, ale zdaleka nejsem přesvědčen, že Šimůnek je ten, kdo ji ublížil. Zdravotní stav Terezy vysvětluji velkou psychickou zátěží po rozpadu sportovního páru a situací v rodině.

3. Pochybuji o znaleckém posudku jako o jediném důkazu pro odsouzení člověka na 7 let. Šokovalo mne odůvodnění odvolacího soudu, když zamítl vypracování druhého znaleckého posudku: soud zamítl druhý znalecký posudek z úsporných důvodů. Tady si myslím, že soud hrubě pochybil. Ano, racionalizace být musí, možná jsou soudy pod tlakem ministerstva justice a potřebují, aby rozsudky padali rychle za sebou, tak, jak Baťa vyráběl cvičky. Ale když dosud bezúhonný člověk jde sedět na sedm let do třetí nápravné skupiny, racionalizace není na místě. Pak by soud měl rozhodně posoudit i fakt, že konkrétně pan Martin Šimůnek celý život věnoval výchově dětí a jsou za nim prokazatelné a nezpochybnitelné výsledky. Vychoval velké množství skvělých občanů, kteří tvoří, vůbec se nebojím se toho slova, elitu národu. Takže speciálně na tomto člověku by soud šetřit nemusel.

4. Subjektivním důvodem, proč Martin Šimůnek byl nakonec odsouzen, je mimo jiné i neschopná obhajoba. U soudu jsem byl poprvé v životě a s překvapením jsem zjistil, že tam vůbec nejde o hledání pravdy, jak jsem byl zvyklý z filmové tvorby. Soudce byl profesionál, co denně bojuje se zločinem, drtí recidivisty, je zvyklý vítězit, takže měl předem připravenou strategii. Naopak Šimůnek věřil v svoji nevinu, možná, stejně naivně jako já, věřil na spravedlivý soud a na proces připraven nebyl. Jeho obhájkyně odvedla celkově slabý výkon, který korunovala tím, že si ani nepřipravila závěrečnou řeč. Při výslechu svědků obhajoby soudce měl skvělý plán jak znevěrohodnit svědky, což se mu výborně povedlo. Uznávám, že to byla ze strany soudce skvělá šachová hra, ale s hledáním pravdy to nemělo nic společného.

Závěrem prohlašuji, že jsem naprosto přesvědčen, že soud vinu Martina Šimůnka neprokázal. Dále jsem přesvědčen, že Martinu Šimůnkovi bylo odepřeno základní lidské právo: právo na spravedlivý proces. Proto se připojím ke všem peticím na obnovení procesu.