Radka Šindelářová
Ráda bych se připojila k vyjádření názoru na trenéra Martina Šimůnka.
Moje dcera Šárka Šindelářová chodí do haly již devátým rokem na sportovní gymnastiku. Před rokem tj. jaro 2005 ji Martin oslovil, jestli by chtěla zkusit akrobacii. Trénovala pod jeho vedením asi měsíc. V jeho oddíle panovala pohoda a klídek. Nic, co by mělo naznačovat nějaké problémové vztahy. Do haly jsem často docházela i já. Snažila jsem se pomáhat trenérům, co by rodič v přípravách závodů a některých akcí. V prosinci 2004 jsem se zúčastnila příprav na vánoční show, kterou Bohemians pořádá každé dva roky. Hlavním organizátorem těchto akcí byl vždy Martin Šimůnek. Měla jsem příležitost se s ním trochu seznámit. Musím říct, že je málo lidí, kteří dokážou být tak objetaví a nadšení pro radost druhých bez nároku na odměnu. Je málo lidí, kteří dokáží věnovat veškerý pracovní i volný čas pro věc druhých. Ať je to trenéřina nebo příprava programů pro rodiče s dětmi. Pochopila jsem, že práce s dětmi je velmi složitá. Při takovém tréninku nejde jenom o fyzický výkon dětí, ale i o jejich psychiku. Obzvlášť to platí v době rozkvétající puberty, kdy trenér musí bojovat i s tímto faktorem a to není vůbec lehké.
O Martinově případu moc nevím, ale jsem přesvědčená o tom, že zlomené srdce čtrnáctileté slečny může být obrovskou zbraní..... Ráda bych připojila Martinovi pozdrav a věřím, že spravedlnost zvítězí...
Radka Šindelářová