Zuzana Veselská
Psaní od srdce
Nejsem žádná gymnastka a ani jsem halu akrobatických gymnastů, kde Martin působil, nenavštívila. Martina Šimůnka znám asi půl roku a našemu seznámení byl dán podnět od společného zájmu o koně. Ten usměvavý chlapík mi připadal docela sympatický, trochu plachý a asi malinko naivní . Protože mám docela dost upovídanou pusu, přemluvila jsem Martina abych mohla k němu občas zajet na statek a posadit se do sedla jeho kobylky, kterou tam má ustájenou. Na statku jsem poznala i jeho přítelkyni Hanku a její dvě dcerky. Tvoří užasnou rodinu a výborně se doplňují.
Zároveň mi byla nastíněna situace, ve které se Martin nachází. Nechci Terezku (omlouvám se za tak familiérní oslovení) nijak obviňovat neb jsem v té době, kdy se jejich vztah měl odehrávat, vůbec netušila, že nějaká akrobacie je. Ale vím, co jsem si v jejich letech dokázala navymýšlet a že já tu bujnou fantazii mám.
Každopádně se s Terezkou povahově trochu shoduji, také jsem v jedenácti chtěla být středem pozornosti.
Nikdy jsem v ničem nebyla úplně nejlepší tak i mé řešení bylo ubírat se do světa „imaginárního“ a VYMÝŠLET SI .
Jako dítě jsem přestávala mít pojem co je realita a co skutečnost. Moje štěstí byli mí rodiče a okolí. Když nebyli při ruce k usměrnění rodiče, starali se o mě dědeček, babička, teta, strejda a vesnické okolí. Až do mých sedmnácti bylo mé bytí pod neustálým nenápadným dohledem a vedeno tou správnou cestou.
Za chvíli mi bude sedmadvacet, což bude deset let co se peru se životem sama. Je to tak neuvěřitelně těžké a ubíjející, když do sedmnácti jsem byla stále ve světě divotvorné fantazie. Terka šla podobnou pěšinkou, ale pak udělala krok stranou a nastoupila do vlaku, který jede čím dál rychleji.
Proto si myslím, že Terka by měla konečně promluvit a dát Martinovi a jeho okolí opět šanci na život.
Ten vlak má ještě jednu stanici, kde zastavuje, potom už končí trať a vlak vykolejí. Teď je jen ona, kdo může zabránit tomu nejhoršímu. Neměla by mařit život člověka, který dal dětem vše co měl.
Jednou jsem poznala Martinovi svěřence. Jsou to úžasní človíčci. Moc se snažili dát Martinovi úsměv do tváře. Ty jiskřičky v jejich očích byli tak nadějné, chtěli být zase se svým trenérem a vzorem. Neměla jsem tu možnost někoho takového mít, ale určitě bych udělala vše, abych o něj nepřišla.Takhle nějak se vlak dal do pohybu. Martin vše dělá srdcem proto je trochu roztěkaný, ale nepatří mezi lidi co zneužívají děti.
Žil svůj život naplno, to je jen dobře a doufám, že zase žít bude. Terezko, prosím Tě, vystup!
Zuzana Veselská