Kde je spravedlnost?
Vyzývám všechny rodiče, aby se zamysleli nad tím, kolikrát jim jejich p/i/otomci zkreslovali situaci, jen aby v jejich očích neklesli a splnili nenaplněné cíle... Kolikrát jsme je odbyli tím, ať si jdou hrát a nezlobí, abychom měli vlastní klid?!
Učitel, vedoucí i trenér nemůže nic takového říci, protože má naše děti svěřené na dobu určitou, tráví s nimi čas, který by měl mít nějakou náplň, za kterou jsme si mmj. zaplatili. Pokud trenér motivuje své svěřence tím, že s nimi tráví i svůj volný čas, supluje naši absenci, dodává jim odvahu k lepším výkonům pochvalami a to nejen slovními, pak přece nelze chápat jeho konání jako pokus o navázání hlubšího vztahu, ale měli bychom si jej za to vážit, hledat chyby v sobě samých a nebo s ním spolupracovat, ne své děti proti němu popuzovat a už vůbec ne ve věku, kdy jsou citlivější.
Toto byl asi i případ Terezky, která nástup puberty nezvládala a rodiče její výkyvy asi včas nezazamenali a pak vinu na citouvou závislost přestoupili na osobu pro Terezku nejbližší, tj. v té době jejího trenéra. Nezasvěcený čtenář pak lehko podlehne pocitu, že došlo k překročení zákona ve všech bodech obžaloby. Byla jsem svědkem přelíčení, které mimo jiné bylo veřejné a doporučila bych jej všem, než začnou s vlastním soudem. Neviděla jsem jedinou snahu u odvolacího soudu, aby zpochybnil vinu obžalovaného neřku-li lidský přístup k osobě člověka jako takového.
Výrazy ve tvářích soudců u odvolacího soudu pro Prahu 1 byl od prvopočátku nepřátelský (podotýkám, že je to můj názor, za který si asi ponesu odpověnost) , čtení obžaloby a rozsudku 1.instance zabral většinu času (více jak 1 hod), soudci si snad vyjma předčítajícího vyslechli tuto kauzu poprvé, pak letmo vyslechli odvolání a poslali veškerou veřejnost za dveře soudní síně, aby se mohli "poradit". Omlouvám se za svůj subjektivní názor, ale tak jsem celý proces vnímala.
Byla jsem školou i medii vychovávána, člověk má právo se bránit proti nespravedlnosti, ale když nemá odvolání u soudu, pak kde... Viděla jsem vyděšené oči svěřenců po vynesení rozsudku a zůstal ve mně vykřičník, protože ony děti hledaly odpověď, proč člověk, který je jim mnohdy bližší jak maminka s tatínkem má za tuto "medvědí" službu být potrestán tak, že se po pobytu mezi vrahy a násilníky změní tak, že už mu nikdy nebudou moci důvěřovat. Uvědomil si to vůbec někdo ze soudců, kdo slyšel odvolání JUDr. Sokola, který pana Martina Šimůnka zastupoval?
Mimo jiné i když nemusel, byl "obžalovaný" přítomen jednání a pokud byl vyzván, aby odpovídal, obracel se k odvolacímu soudu jako ke spravedlnosti, která jeho případ přešetří a nikoliv, aby spochybnila jeh dlouholetou trenérskou praxi a smetla ji ze stolu jednací síně. Přiznávám se, že po této zkušenosti nemám důvěru v naší justici.
Máte-li jakýkoliv podnět, připomínku nebo nápad, jak Martinovi Šimůnkovi pomoci, pak kontaktujte mne e-mailem: shanelovaalena@seznam.cz
Alena Shánělová